Akord
Tato má báseň je tónem, co neladí
v akordu samoty uprostřed ticha
ta faleš dotěrná, co únavu prozradí
co i když usne, tak nikdy neutichá
fanfára k ústupu, ryk v hrdle zdušený
zlomené čepele naděje lichá
hrdinův sten lítostí zkroušený
zhroucením odvahy ztrestaná pýcha
A snad je ta báseň voláním o pomoc
zoufalá vlajka porobou roztřepená
bolavá daň splacená za bezmoc
armáda slov když byla poražena
bezbarvý prapor zplihlý jak upřímnost
vylitá z karafy se slzou vína
poslední cit, co zbyl, je zlost
zbytečné ptát se, čí je to vina