Barvy

píseň červeného slunce

V den, kdy slunce červeným ohněm vzplanulo,

zem vyronila ze svých ran krev žhavou jak láva,

v bolestech porodních zkřivila tvář

a z lůna vydala dvojici prvních lidí

Bratr a sestra, otec a matka všeho lidstva

spolu pak obětovali býka velkému bohu,

aby tak vykoupili své matky krev prolitou,

aby byla hojnost masa po všechny dny,

aby se rodili synové a dcery zdraví a silní,

aby oheň vždy před jejich stanem plál,

aby nepřátelé se silou jejich měnili v prach,

aby vládl v jejich stanu vždy pokoj a mír.

píseň žlutého slunce

Nejbohatší ze všech náčelníků si pořídil nejdražší šat,

nejvíce zlata shromáždil

nejvíc dal zlatých nití příst

nejvíce zlatého plátna tkát

nejvzácnějších zlatých šatů šít.

Když pak  oblékl svůj šat, rozlila se zář.

Nejmocnější náčelník se stal sluncem.

Teď rozdává svou moc, teplo a světlo,

ale stále zůstává člověkem,

každou noc musí jít spát.

píseň modrého oceánu

V  zákoutích oblohy noční nejtemnější modř se skryla,

aby se za dne do blankytu nebes pokojně vlila,

aby její smutek šedavě modrým pláčem se tišil,

aby její zloba prach lidských skutků ze země spláchla,

aby se plody její v jednu mohutnou řeku slily,

aby se bouře všech vod nakonec uklidnily

a všechny spolu pak stvořili oceán pokoje a míru.

píseň hnědé matky země

Těla všech hrdinů nakonec zetlela

i všichni velikáni lesů spadli a shnili

i hnědý medvěd si leh a už nevstal

a všechny domy se na prach rozpadly,

všechna krev se vylila a vsákla,

všechny písně dozněly,

všechna slova utichla.

Matka země si vše vzala zpět,

aby měla dost sil pro zrod nového jara.

píseň zelené bouře

Jak rachot bubnů zaburácela zemí jarní bouře,

vyvrátila uschlý kmen a obnažila stráň,

přívalem dešťů omyla horám tvář

a obdarovala rodičku zem bolestmi,

aby vyvedla na svět všechna mláďata,

aby dala vzrůst nové trávě,

aby vlila čerstvou mízu do kmene stromům,

aby svou písní přilákala zpět ptáky,

aby se z jejich hnízd znovu ozývala

ta nejkrásnější píseň zrození.