Mám duši
Mám duši schoulenou v pochybách smutku a malosti
krčí se schovává v koutku
v niterné komůrce vědomí
kam nepustím tě
Mám duši lačnící po míru lásce i neřesti
nahřívá polštář mých dlaní
péřově hebké duchny
v nichž uložím tě
Mám duši milující slova barvy a něžnosti
ostří mi smysly napíná plátno
v tajemném zákoutí fantazie
v němž vídám tě
Mám duši zjitřenou hudbou obrazem věčnosti
rozechvívá vesmírné struny
v prostorném příbytku melodie
kde slýchám tě
Mám duši trvající v důvěře vděku i ve ctnosti
oddanou vanutí větrů
bloudících mezi nebem a zemí
kde čekám tě
Komentáře
Přehled komentářů
no, tahle mě dostala, když mám psychoušovi vysvětlit, co prožívám, tohle je přesně ono. Dík za tu báseň
Ivánku
(Slávka Pivoňka Tomešová, 22. 5. 2012 21:46)