Neplač Lou
Neplač Lou
V Pekingu v nejchudší čtvrti pláče Lou.
Za stěnou z papíru, kde málo tepla zbývá,
Zpívá jí déšť píseň houpavou:
Jen tiše spinkej, spinkej Lou.
První jí slzy z tváří smývá.
Houpy hou, neplač Lou.
Drž se pevně svojí mámy, Lou.
Drž se, než zítra odvede tě
Tvůj otec, velký chlap, tvé mámy pán.
Dnes je to naposled, tak drž se pevně, Lou.
Zítra tvou mámu odvedou.
Naposled ke rtům přitiskne tě.
Je krutý a přísný její pán.
„Už neplač, Lou!“
„Nebudeš zbůhdarma živa, Lou!“
Řek ten chlap, co na záda ti klek.
Slabá a bezbranná polykáš prach.
Tvé ruce vzal a vykloubil z ramenou,
Na čele zbrunátněl a námahou hek,
Jak víc a víc je od těla táh.
Na lože z hadrů odvlek tě ubohou.
Jak dlouho budeš takhle živa, Lou.
Deset, sto, tisíc dnů nebo let?
Každý den k snídani polykáš prach.
Jak celá vyrostla jsi, má malá Lou.
Jen rukou růst jakoby zkoprněl v kostech.
Ty ruce, jež zkřiveny tisíckrát,
tisíckrát vymknuty z ramenou,
hyzdí tvé dětství, Lou.
Tuším, jak je těžké v bolestech umírat.
To ale řekni mi, má malá Lou,
jaké to je v bolestech zrát?
Podívej máma, máma, Lou!
„Nauč ji mluvit! Nemusí všechno,
stačí ať prosí!“
Neplač prosím,
Pro-sím, pro-sím, Lou.
Tak, tak je to správně.
Pěkně prosím.
Pěkně prosím pane.
Pěkně prosím pane.
Prosím Pane,
odpusť Lou.
Dnes prvně na trh tě odvedou.
Konečně k něčemu všechna ta námaha.
„Teď musíš prosit, vidíš tady ten talíř!“
Zima a bláto její je peřinou.
I hustý déšť lituje malou Lou,
Syrovou bídu svlečenou donaha.
„Prosím pane, aspoň halíř!“
Neplač, teď neplač, Lou.
Tři muži stojí tu nad tebou,
Tři muži, tři klacky.
„Kde máš prachy!“
„Prosím pane!“
Tři muži stojí tu nad tebou,
tři klacky na jednu malou Lou.
Kolik ran vydrží?
Deset, sto, tisíc?
Červených slzí tisíc jí kane.
Až ráno domů tě odvlečou.
Má táta vztek, cloumá jím chlast.
„Málo soucit budí, když jí bijí.“
Vleče tě nocí, je opilý, Lou,
Tam k tomu špalku se zaťatou sekyrou.
Neplač Lou, stejně si nikdy nebudeš hrát.
Některým dětem stačí že žijí.
Neplač, neplač, neplač Lou!“
Najdou tě ráno před vraty hozenou
sestry a doktoři bílí a ustaraní.
„Kdopak to zaplatí?“
„Ten pahýl krvácí!“
„Počkáme do zítřka, snad vydrží!“
Podívej postel, vidíš Lou.
Kolik se andělů modlí za duši tvou?
Deset, sto, tisíc?
Houpy hou, neplač Lou.
Houpy hou, směj se Lou.
Houpy hou, sbohem – Lou.