Než otevřou v bance
Čekám až otevřou chrám
kde dají mi klíč ke snům a útrapám
voskové tváře teď mají pauzu
a přesto u kávy teď sedím sám
Jarním slaměnkám
ve váze bez výbrusu
dochází sucho
Lahodné desky
na stole bez ubrusu
slibují pokrm duši
Skrývají touhu pro kterou hluší
očima lkají aniž to tuší
a slepým zní jejich pohledy hebce
Poslední doušek pohladí uši
v nádech se rozplyne
zacinká mincemi
zvedám se těžce
Kněžky se vrátily
do krámu s tísněmi
platím
a odcházím lehce