Tvé ruce

Pokaždé cestou okolo kaštanů

potkám se s touhou vyšplhat do korun stromů

a pevně se přimknout k sukovitým

a pokřiveným větvím.

Vím, že mužská žádost a něha

jsou hýčkány v oblinách ženských ňader a boků,

že mužskou duši rozlítostňují

sametové líce a hedvábné dlaně.

Jak jiné je to s kaštany.

Neforemné pupence zalamují větve do neladných úhlů,

kůra tu zvrásněná, tu rozpuklá,

pokryta je boláky a strupy.

Plody jsou zahaleny pichlavou slupkou.

Přesto, když, nikoliv bez námahy,

tu slupku rozloupneš,

obnažíš jemné jádro,

jako by umíchané z kakaové smetany.

A co teprve, když kaštany rozkvetou

a provoní ulici.

Pokaždé cestou kolem kaštanů

vzpomínám na tvoje ruce,

chtěl bych je pevně stisknout,

větévky sukovité,

vzpomínám na tvoje ruce

podobné kaštanům

a vím, že už nemohu zapomenout,

co jsem se naučil o kráse.