Chansonier

Postavy:

Hostinský

Etien

Poule Noir

Hosté v restauraci / publikum v Paříži

Hlas harmoniky

Zápletka:

Harmonikář Etien usne nad pivem a zdá se mu sen o kouzelné harmonice, která mu přivede do cesty tajemnou chansonierku Poule Noire. Ta žádá Etiena, aby pro ni napsal píseň, s níž by zvítězila v soutěži o královnu pařížského chansonu. Odměnou nabízí Etienovi svou lásku. Sen vrcholí ve chvíli Kdy Etien a Poule Noire společně vystupují v Paříži na soutěži.

Obrazy:

1. V restauraci

2. Na ulici

3. V restauraci

4. V limuzíně

5. V Paříži

6. V restauraci

První obraz - V restauraci

(U stolu s nedopitým pivem a popelníkem s dohořívající cigaretou napůl klimbá harmonikář Etien. Když se na probere, začne hrát a pobrukovat (velmi opile) píseň „ Nejkrásnější chanson“. Co chvíli mu však padne hlava a na chvíli utichne hra i zpěv. Uvolnění však Etiena vždy znovu probudí. A tak se děje stále dokola. K harmonikáři přichází hostinský, který jej budí a típá cigaretu.)

Hospodský: Jdi už domu, Etiene!

Ty tu spíš!

Nehraješ a spíš tady!

Dopij a jdi domu. Stejně za chvíli zavírám.

Etien: Probere se a dopije zbytek zvětralého piva. Nehraju, protože nemam inspiraci.

Přines mi pivo!

(Hostinský odnáší prázdný půllitr a Etien si zapaluje cigaretu, dvakrát z ní potáhne a odloží do popelníku. Než se hostinský vrátí opět usne. Hostinský staví před spícího Etiena pivo.)

Hospodský: Haló pane, máte tady inspiraci!

(Etien se na moment probere, sáhne po pivu, jednou si srkne a znova usíná. Etien spí, na stole stojí čerstvé pivo s pěnou a v popelníku hoří cigareta.)

Druhý obraz – Na ulici

(Prostředí se změní, zmizí stůl s pivem a popelníkem, Harmonikář je na stejném místě, ale hospoda se změnila v ulici. Etien vsává balí harmoniku a jde domů. Potácí se po ulici až upadne a vrazí do popelnice, kterou porazí, a sám zůstane chvíli na zemi. Vedle Etienovi hlavy leží krásná blyštivá harmonika, která se pojednou rozzáří.)

Harmonika: Etiene, vem si mne, přinesu ti štěstí!

Etien: Co je! (Vleže si prohlíží harmoniku.)

To snad neni možný... (Vstává.)

...přece někdo nevyhodí úplně novou harmoniku.

Harmonika: Etiene, vem si mne, přinesu ti štěstí!

Etien: Halo, je tu někdo?

To jsem blázen, ta harmonika mluví?! (Bere harmoniku do rukou a zahraje na ní.)

Harmonika: Etiene, vem si mne, přinesu ti štěstí!

Etien: Blázen, neblázen. Mluví, nemluví. Byl bych trouba, kdybych nechal úplně novou harmoniku ležet u popelnic. (Etien vyhodí z kufru svou ošuntělou heligonku, kterou nechá ležet u popelnice, sbalí novou harmoniku a odchází.)

Třetí obraz – V restauraci

(V restauraci, která je sice podobná jako v prvním obraze, ale něčím podivně jiná – výzdoba, nábytek, hosté, hostinský, všechno víc nóbl a jako by zářivé – hostinský obsluhuje hosty s přehraným úsměvem a poklonkováním. Přichází Etien ve slavnostním obleku. Všichni se k němu otáčí když usedá na své „čestné“ místo. Hostinský je v mžiku u něho a uklání se.)

Hostinský: Dobrý večer mistře.

Kafíčko s rumíčkem?

Etien: Dnes prosím koňak, pane vrchní.

Hostinský: Och, to musí být dnes obzvláště slavnostní den. (Míněno jako otázka.)

Etien: Taky že je, (Etien otvírá kufr a nasazuje si novou blyštivou harmoniku.)

Koupil jsem si novou harmoniku. (Hostinský i hosté žasnou.)

Etienova píseň –„ Královna chansonu“

Etien: (hraje a zpívá.)

Nad noční Paříží hvězdy jak reklamní neóny září.

Snad z hvězd se zrodila krásná a tajemná žena dvou tváří.

Půlnoční kabaret vábí mě opojnou vůní tvých skrání.

Tvými rty opilý blouzním a ukrývám polibky v dlaních.

Královno chansonu,

proč jenom oči tvé

mne spalují žárem,

mne týrají vášní?

Proč voní mi rájem tvá šíje?

Já v tajných představách slýchávám vzdechy tvé

a horkým dechem šeptám: „ Lásko, Je tème!

Utichnul půlnoční kabaret neóny tajemně září.

Pomalu vychází do světel pódia žena dvou tváří.

Chladná a ďábelsky jízlivá žena, jež bez slitování,

s bezcitnou krutostí odmítá všechna má zoufalá přání.

Královno chansonu,

proč jenom oči tvé

mne spalují žárem,

mne týrají vášní?

Proč voní mi rájem tvá šíje?

Já v tajných představách slýchávám vzdechy tvé

a horkým dechem šeptám: „ Lásko, Je tème!

(Etien dál hraje, zatímco je slyšet, jak před restaurací zastavuje velká limuzína. Pomalu se otevřou dveře do lokálu a ladným krokem vchází krásná žena. Hosté a hostinský sledují užasle automobil i příchozí. Etien však, jako by nic neviděl, stále hraje.)

Poule Noir: (Začne zpívat, doprovázena Etienouvou hrou.)

Utichnul kabaret a svůdné neóny září.

Do světel pódia pomalu vychází žena dvou tváří.

(Etien a Poule Noir současně.)

Etien: Chladná a ďábelsky jízlivá žena,             

jež bez slitování                                                

Poule Noir:

Láskou jsem opilá, zmámená
opojnou vůní tvých skrání.

Etien: s bezcitnou krutostí odmítá všechna má             

zoufalá přání  

Poule Noir:

Tajně jen o lásce blouzním a ukrývám polibky v dlaních.

Etien: Královno chansonu, proč jenom oči tvé

mne spalují žárem

mne týrají vášní?

Proč voní mi rájem tvá šíje?

Já v tajnýc představách slýchávávm vzdechy tvé

a horkým dechem šeptám:

Lásko, Je tème!  

Šestý obraz - V restauraci

(Situace a prostředí stejné jako v obraze prvním. Hostinský típá dohořívající cigaretu a třese Etienem Pivo v půllitru je zvětralé, bez pěny.)

Hostinský: Etiene, Etiene. Vstávej!

Etien: (Konečně se probírá.) Co je?

Hostinský: Končim, zvedni se a di domu.

(Hostinský vystrká Etiena ze dveří, pouklízí lokál, zhasne a odejde.)

K o n e c