Lucius a Bernardeta
Lucius a Bernardeta.
Postavy:
Lucius – loutnista zaměstnaný ve šlechtickém domě. Téměř denně vysedává v krčmě u Bernardety, kde si rád tropí žert z krčmářky, která by jej chtěla získat za manžela.
Bernardeta – krčmářka, vdova, vedoucí hospodu nevalné úrovně a všemožně se snažící ulovit chlapa. Jediný přípustný chlap v jejím okolí je právě ochmelka Lucius.
Šlechtic
Zápletka:
Lucius si často bere s sebou do hospody svou loutnu a Bernardeta jej často dráždí, aby jí svou loutnou zaplatil, když mu docházejí peníze. Lucius se v takové chvíli vždy směje a hlasitě vykřikuje “To bych si tě radši za ženu vzal, než bych se své loutny vzdal.“ Jednou si však Bernardeta počká, až si Lucius řádně připije a, když chce dále na dluh nalívat, navrhne mu aby u ní svou loutnu do druhého dne zastavil a až od svého pána pravidelnou odměnu obdrží zpět ji i s dluhem vykoupil. Přiopilý Lucius souhlasí a ten večer se zpije, až usne za stolem. Na to čeká Bernardeta, která jen, co Lucius usne běží rovnou do kuchyně a celý zbytek noci připravuje vybrané lahůdky. Pohoštění hned ráno naloží na vůz a veze jej do domu Luciova pána a zaměstnavatele. Tam začne halasně volat Lucia (který samozřejmě není doma), aby si vyzvedl objednanou snídani. Bernarditino halasné volání vzbudí samotného šlechtice, který všecek rozčilen vyběhne před dům a chce si sjednat klid. Bernardeta mu vysvětlí, že si Lucius objednal bohatou snídani a dokonce se chvástal, že to jeho pán platí a že prý si to za tu almužnu co u něj dostává zaslouží. Pán je vzteky bez sebe a rozhodne se vyhodit Lucia na hodinu. Když se Lucius ani po halasném voláni neobjeví, pán sebere od Bernardety snídani a ještě jí řekne, ať si peníze vyzvedne od Lucia - „...jestli se vůbec hodlá objevit.“ Lucius, přijde po té, co se vyspí, domů, ale ve dveřích se potká se svým pánem, který jej hrubě vyhodí na ulici. Lucius je zmatený a nešťastný, vrací se k Bernardetě, aby mu vrátila loutnu, s níž by si mohl někde najít práci, nebo aspoň něco před kostelem nažebrat. Bernardeta však má jiný plán. Připomene mu jeho dluh a také tak často opakovanou průpovídku, že by si ji radši za ženu vzal, než bych se své loutny vzdal. Lucius na vyplacení loutny nemá, tedy mu nezbude jiná možnost než se s Bernardetou oženit.
První obraz v hostinci U Bernardety
(V hostinci U Bernardety poklízí krčmářka Bernardeta, když přijde loutnista Lucius v nepříliš dobrém rozmaru a usadí se za stůl.)
BERNARDETA: Už je tu zase fešák Lucius. Tak co si dáme pane Muzikant?
LUCIUS: Jako obvykle.
BERNARDETA: Takže pečeného krocana a chřest s pikantní omáčkou. K tomu nadívaná holoubátka a žampióny se smetanou.
LUCIUS: Ženská bláznivá přines mi rychle džbánek vína.
BERNARDETA: (Odchází pro víno.) Prý džbánek vína to bych se podivila... rychle, rychle, jak kdyby hořelo... Prý džbánek vína, to bych se podivila, kdyby dnes zůstalo jen u jednoho. Ten bude vypadat. Fešák Lucius. (Přináší džbánek.) Tady to máme pane, muzikus. Jaká byla dnes hostina? Prohýbaly se stoly? (Bere si jeho loutnu.) Pim pa dam, tra la la - pan Lucius hraje. Pim pa dam, tra la la – pan Lucius hraje a páni šlechtici hodují. Pim pa dam tra la la – pan Lucius hraje a hladové břicho mu k tomu basuje. Pim pa dam, tra la la. Pim pa dam, tra la la.
LUCIUS: Dáš si pokoj, ženská potřeštěná. Dej sem loutnu a jdi si po svých.
BERNARDETA: Prý jdi si po svých. Taky že jdu. Jdu naplnit ještě jeden džbáneček. Jen ať se usměje, fešák Lucius. Nebyl by špatná partie. Majetný není, ale co z toho. Já mám hostinec i peněz dost, ale co z toho, když pořádný chlap se tu neukáže. Kde kdo si kdeco dovolí ke krčmářce, když si přihne, ale co z toho. Po zadku poplácat, do výstřihu nahlédnout, to zvládne každý, ale okolo pasu vzít, jako chlap, a říct: „Bernardeto, chci si tě vzít!“ to už nikdo nedokáže. A kdo by moh ten zase nechce. Viďte pane muzikus. (Staví před Lucia další džbánek a sedá si naproti němu.) Zdá se mi, že tady někdo moc falešně hraje... na violu? Ne, ne spíš na čelo. Nebo že by to bylo hladové břicho?
LUCIUS: Proč mě trápíš, Bernardeto, víš, že nemám peníze, jdi si po svých.
BERNARDETA: Prý jdi si po svých. Taky že jdu! Já mám hostinec i peněz dost, ale co z toho, když žádný chlap nemá dost kuráže. Že prý nic nemá. A co ty oči hluboké jako noc, a co ty ruce jemné jako samet. Že prý nic nemá. Fešák Lucius. Ty že nemáš peníze. Podívejme, a co ta krásná loutna, za tu by bylo večeří.
LUCIUS: To bych si tě radši za ženu vzal, než bych se své loutny vzdal. Běž radši a dolej víno.
BERNARDETA: Taky že jdu, nafoukanče.
LUCIUS: Ženská bláznivá, co ji to popadlo. V kuse si ze mne žerty jen tropí, a když ji odvetou maličko poškádlím, to je hned oheň na střeše. Nebyla by špatná partie. Nejmladší není, ale co z toho. Já mladý jsem i pohledný trochu, ale co z toho, když se v kapse ani vindra neohřeje. Dopoledne vyspávám a po večerech na hostinách v domě svého pána doprovázím. Pim pa dam, tra la la - pan Lucius hraje. Pim pa dam, tra la la – pan Lucius hraje a páni šlechtici hodují. Pim pa dam tra la la – pan Lucius hraje a hladové břicho mu k tomu basuje. Pim pa dam, tra la la. Pim pa dam, tra la la. Ztřeštěná Bernardeta. Je to vcelku pohledná ženská. Jenže!!! K takové krčmářce si kdekdo kdeco dovolí, když si přihne. Ale co z toho. Když nemáš peníze nemysli na špásy. Bernardeto, kde je to víno!
BERNARDETA: Dnes už je pozdě. A nenalejvám na dluh!
LUCIUS: Jaképak na dluh. Zaplatím všechno. (Vysype pár drobných na stůl.)
BERNARDETA: Prý všechno, to nestačí ani na pořádný hlt, natož pak na další džbánek.
LUCIUS: Bernardeto, zítra mě pán vyplatí, dones ještě jeden džbáneček.
BERNARDETA: Na dluh nenalejvám. Ale jestli zítra dostaneš peníze, nech mi tu zatím svoji loutnu, jako zástavu.
LUCIUS: To bych si tě radši za ženu vzal...
BERNARDETA: ...než bych se své loutny vzdal. Hloupá písnička. Nechci, abys loutnou platil, jen ji tu necháš jako zástavu a zítra ji vyplatíš.
LUCIUS: (Podává jí loutnu.) Dej sem víno.
BERNARDETA: Tak se napij muzikante a pořádně a nejlíp do dna. Ták a teď se pěkně uložíme. (Lucius usíná a Bernardeta ho ukládá na lavici.) Říkáš, že by sis mě radši za ženu vzal než se vzdal své loutny. Uvidíme. (Bernardeta chystá pohoštění jako pro pány.)
To bude mít snídani fešák Lucius, jako král. Pečeného krocana a chřest s pikantní omáčkou. Uvidíme, jak se bude tvářit, pan zaměstnavatel. Snídaně jako pro šlechtice. Nadívaná holoubátka, k tomu žampióny se smetanou. Ještě, podmáslí a černý chléb, uvařená vajíčka, máslo a med. Navrch jahodovou marmeládu, šlehačku a čokoládu. Ten si smlsne panečku. (Dívá se z okna.) Už se rozednívá, tak honem všechno na vůz a jede se k pánům. (Bernardeta odchází a odnáší pohoštění. Lucius zůstává ležet v krčmě.)
Druhý obraz před domem Luciova pána
BERNARDETA: Lucie! Lucie! Koukej vstávat ty lenochu jeden. Já bych se kvůli tobě sedřela a ty se ani neuráčíš vybelhat z pelechu. Lucie! Máš tady tu snídani. Pečeného krocana a chřest s pikantní omáčkou. Lucie! Kvůli tobě jsem celou noc nespala. Chystala jsem ti hostinu, tak vstávej. Jsou tu ta nadívaná holoubátka a k tomu žampióny se smetanou, jak sis poručil. Asi si myslíš, že seš velkej pán, že mě necháš takhle čekat. Koukej vylézt.Mám tady podmáslí a černý chléb, uvařená vajíčka, máslo a med. To dlouho na slunci nevydrží. Takovou práci jsem si dala, abys měl čerstvou snídani, a ty ani nevystrčíš nos z pod peřiny? Lucie! Pojď na jahodovou marmeládu, šlehačku a čokoládu. Lucie!
PÁN: Kdo tu tak nelidsky řve! Ženská nevíš kolik je hodin?
BERNARDETA: Co tak zhurta, milej pane. Vím kolik je hodin. Akorát čas podávat snídani, kterou si pan Lucius objednal.
PÁN: Pan kdo?
BERNARDETA: Pan Lucius. Taky říkal, že vám má říct o zaplacení. Za tu almužnu co, prý mu dáváte si jednou za čas pořádnou snídani zaslouží. To máme bažant, holoubátka, chřest, žampióny, vajíčka, marmeláda... dohromady dobrý tři sta.
PÁN: On si objednal snídani do postele za tři stovky. Na můj účet? Ukoptěnej brnkálista. Já ho zabiju. Lucie! Lucie!
BERNARDETA: Teda moc uctivě se k vám vaši podřízení nechovaj Ani nevstanou z pelechu, když je voláte.
PÁN: Moji podřízení by si nic takového nedovolili. Ale Lucius už není můj podřízený. Kdo ví jestli tu vůbec je, jestli si někde nesjednává za moje peníze třeba i oběd. Tady máte tři stovky tu snídani tu nechte a zmizte. (Bernardeta uklízí hostinu do domu a rychle mizí, protože Lucius se právě přibližuje potácivým krokem.) Jestli uvidíte toho darebu, vyřiďte mu, ať se tu už nikdy neukazuje. A pro peníze ať si nechodí, touhle snídaní, že jsme si kvit. (Pán volá za Bernardetou a nepovšimne si Lucia přicházejícího z druhé strany.)
LUCIUS: Pane rád bych se připomněl dnes jste mě chtěl vyplatit za celý měsíc.
PÁN: Cože? Ty máš odvahu sem přijít. Počkej, já tě vyplatím, za celý rok, co se do tebe vejde ty mizero nevděčníku. (Pán začne nic netušícího Lucia bít.) Padej od mého domu a už se nevracej. (Lucius zděšeně utíká. Pán mizí v domě.)
LUCIUS: Já nešťastník, čím jsem se provinil, čím jsem se jen pánu Bohu znelíbil? Jak se mám před pánem hájit? Kdo se mě zastane? Teď abych sebral loutnu a šel žebrat před kostel. Ach ne, má loutna. Čím ji vyplatím? Snad se nade mnou Bernardeta slituje. Přece nemohu bez své loutny vydělat ani penízek. Já nešťastník, čím jsem se provinil, čím jsem se jen pánu Bohu znelíbil?
Třetí obraz v hostinci U Bernardety
(V hostinci Bernardeta očekává Lucia.)
LUCIUS: Bernardeto! Bernardeto! (Lucius vpadne do dveří.)
BERNARDETA: Přišel si pro svojí loutnu? To sis pospíšil. Asi tě pán pěknou sumou obdaroval, že tolik spěcháš urovnat dluhy.
LUCIUS: Ach Bernardeto, můj pán úplně zešílel. Namísto penězi vyplatil mě holí přes záda. Křičel, jako na lesy, že jsem nevděčník, a ať už se u něj neukazuju. Tak je to Bernardeto, nemám peníze a práci už taky ne.
BERNARDETA: Jestli nemáš peníze, tak nevím, co tu děláš. Víš přece, že na dluh nenalejvám, zvlášť ne těm, co nemaj práci.
LUCIUS: Bernardeto, smiluj se nade mnou, musíš mi vrátit loutnu, jinak si nic ani nenažebrám a práci žádnou neseženu.
BERNARDETA: Copak ti přeskočilo? Nepůjčila jsem si od tebe loutnu, nemohu ti jí tedy ani vrátit. Ty sis ji u mě zastavil. Nemáš peníze na vyplacení, jdi si tedy po svých.
LUCIUS: Bernardeto, nemuč mě. Slíbím ti cokoliv, jen když mi mou loutnu vrátíš.
BERNARDETA: Cokoliv říkáš. Pamatuješ, cos vždycky říkával Lucie: „To bych si tě radši za ženu vzal, než bych se své loutny vzdal.“
LUCIUS: To bych si tě radši za ženu vzal, než bych se své loutny vzdal. To bych si tě radši...za ženu vzal!?!
BERNARDETA: Máš na vybranou buď loutna a s loutnou i já, nebo nic.
LUCIUS: Mám se smát anebo plakat, nad neštěstím či štěstím, jež mne potkalo. Bernardeto, vy byste o mne stála?
BERNARDETA: Jestli bych o tebe stála. Cožpak je to tak těžké pochopit, že ženská jako já chce mít chlapa, co vypadá trochu k světu? Cožpak si zasloužím jen uslintaného dědka? Prý jestli bych o něj stála.
LUCIUS: Bernardeto, vy jste mne vždy špatně chápala. Řekl-li jsem kdy, že bych si vás radši za ženu vzal, chtěl jsem říci, že bych vás nejraděj svou chotí učinil, že bych byl nejšťastnější muzikant na celém světě, kdybyste mě chtěla.
BERNARDETA: To jsem si mohla tu parádu se snídaní odpustit.
LUCIUS: Parádu se snídaní? Benardeto, že ty v tom prsty máš, že můj pán zešílel?
BERNARDETA: Mám či nemám, sejde na tom?
LUCIUS: Vlastně nesejde. Bernardeto, opravdu chceš, abych se stal tvým mužem?
BERNARDETA: Už dlouho jsem si nic nepřála víc.
LUCIUS: (obejme Bernardetu a políbí ji.) Tak to jsem zabil dvě mouchy jednou ranou.
BERNARDETA: Jak to dvě mouchy?
LUCIUS: Ty nevíš? Říkal jsem přece, že bych si tě radši za ženu vzal...
LUCIUS + BERNARDETA:...než se své loutny vzdal. (Bernardeta i Lucius najednou popadnou loutnu.)
LUCIUS: A teď mám obojí. I loutnu i tebe. (Polibek.)
K o n e c
Komentáře
Přehled komentářů
A co ti brání :-)
hra
(snaki, 15. 11. 2006 18:03)
ja chci hrat tu hru!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
hra
(snaki, 15. 11. 2006 18:03)
ja chci hrat tu hru!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
hraj
(V.S., 6. 9. 2007 23:33)