Ostrov pokladů
Ostrov pokladů
Postavy:
Kapitán
Sluha
plavčík
rytíř Adam De
Prolog
Kapitán a jeho hluchoněmý sluha jsou na lodi. Sluha je nad kapitánem na stěžni a gestikuluje na něj dolů.
SLUHA: Země!
KAPITÁN: Cože?
SLUHA: Země!!!
KAPITÁN: Země! Přístav! Hospoda! Holky!!!
Oba seskočí z lodi a odbíhají za scénu.
První obraz – V hospodě „U plavčíka“
Na scénu vchází plavčík, upravuje loď na stůl, na tabuli píše nápis „ Rum – 15,-„. Přicházejí kapitán a sluha a rozverně usedají za stůl. Kapitán zabodne do stolu nůž. Plavčík v klidu přichází, nůž vytahuje, pokládá a ptá se...
PLAVČÍK: Budete si přát pánové?
KAPITÁN: Dva velký rumy. To samé gestikuluje znakovou řečí sluhovi. Plavčík odchází a kapitán si povšimne názvu hospody.
Hej, vrchní, ten plavčík, to je kdo?
PLAVČÍK. Jakej plavčík? Pohledem sleduje kapitána a pochopí.
Aha hostinec u plavčíka. Tak ten plavčík to jsem já.
KAPITÁN: V tom případě tři velký rumy. Kapitán vysvětluje situaci sluhovi a plavčík cestou pro pití připíše na ceduli značku Э.
KAPITÁN: Když plavčík přinese rumy a chtějí se napít. My totiž zrovna hledáme plavčíka.
PLAVČÍK: Chce se ohradit. Ale...Kapitán šeptá plavčíkovi do uch, že chystají výpravu za pokladem a ukazuje mu mapu.
PLAVČÍK: Dává najevo překvapení spojené s pohrdáním nad kapitánovou naivitou a hloupostí.
Tak to si budete muset najmout někoho jinýho. Naklopí do sebe panáka s posměšnou grimasou. Kapitán se gestem smluví se sluhou a napadnou plavčíka. Mapa je odložena zatím na stůl.
KAPITÁN: Jenže my už máme vybráno. Jednou seš plavčík, tak budeš poslouchat. Kapitán a sluha si nad plavčíkem přiťuknou. Plavčík se však náhle vymaní z jejich sevření a začne se s nimi prát, obratně se oháněje utěrkou. Plavčík v šarvátce s kapitánem a sluhou vítězí svou mrštností a nápaditostí, když přichází do hostince další host, rytíř, který vidí souboj a staví se na stranu prohrávajících.
RYTÍŘ: Ach, co to vidím.
Bezpráví pácháno jest.
Zde zasáhnout musím,
tak praví mi rytířská čest. Rytíř pomůže kapitánovi a sluhovi zneškodnit plavčíka, kterému zacpou ústa roubíkem (utěrka).
KAPITÁN: Díky udatný rytíři. Ten plavčík se vzbouřil a málem by nás i zabil. Podává rytíři panáka.
RYTÍŘ: Odmítá pití. Promiňte, pane, dosud jsem se nepředstavil.
Jsem udatný rytíř Adam de
Skladatel a básník, ochránce slabých
a ctitel krásných dam.
KAPITÁN: Užasle. Adam de
PLAVČÍK: Podaří se mu vyplivnout roubík. Hajzl. Sluha si zmítajícího plavčíka povšimne a vrací mu do úst utěrku.
RYTÍŘ: Smím i já, pánové zvědět s kým mám tu čest,
ať můžem si zpříma do očí hledět.
KAPITÁN: Rozpačitě. Já jsem Kapitán...
... Mořskej vlak... snaží se rychle vymyslet vhodné jméno.
...kapitán Korkorán.
RYTÍŘ: Vy tedy brázdíte oceán.
KAPITÁN: Jo a tohle je moje posádka. Gappa, můj věrný sluha a náš neposlušný plavčík.
RYTÍŘ: Toť věru posádka nepočetná.
Sdělte mi ještě milý kapitáne,
jaké poslání váš život naplňuje.
Čeká vás odpočinek, či výprava nebezpečná?
KAPITÁN: Opět v rozpacích. My... my totiž...
SLUHA: Prořekne se nahlas. Chystáme se na výpravu, jedeme vyzvednout poklad!
PLAVČÍK: Rozezleně vyplivne roubík. Ty máš přece držet hubu!
KAPITÁN: Kolikrát jsme to sakra zkoušeli, seš němej. Hchej a němej!!!
On to takhle vykvajzne před rytířem.
RYTÍŘ: Ach tak, chystáte výpravu za pokladem.
Tu ale mapa nutným je předpokladem.
KAPITÁN: Zprvu mu nedochází význam veršů. Jo jestli máme mapu! Rozpaky. Mapu... Sluha opět hloupě iniciativní sbírá mapu ze stolu a kapitán se na něj vrhá. Mapu nemáme!!! Mapa spadne na zem a rytíř ji zvedá.
RYTÍŘ: Ale, ale, copak to tady máme,
že by svačinka, že by chleba se salámem?
KAPITÁN: Napadá rytíře. Houby salám, houby chleba.
Kožich ti trochu vyprášit třeba.
Jé já mluvim taky ve verších. Kapitán se rve s rytířem o mapu do čehož se pletou i sluha a plavčík. Rytíř v souboji o mapu vítězí a plavčík je zpacifikován sluhou.
RYTÍŘ: Prohlíží si mapu. Á ostrov a na něm poklad.
Ta mapa jasný toho je doklad.
KAPITÁN: To vim taky, ty poklade.
RYTÍŘ: V tom případě nabízím vám svoje služby
to nestojí mne téměř nic.
A chtít za to budu jen almužnu -
z pokladu toho dáte mi polovic. Rytíř jak mluví nabízí mapu kapitánovi.
KAPITÁN: Padesát procent !!! To ani náhodou!!! Kapitán se vrhne po mapě, ale rytíř hbitě ucukne a Kapitán škobrtne a spadne na zem. Nad kapitánem se VŠICHNI: shromáždí a začnou zpívat.
VŠICHNI: Kdybys tak náhodou měl pocit že jsi sám... Kapitán vstane a přidá se ke zpívajícím.
A tak vždy zůstaneš sám nikdo ti nepoví jak máš žít abys byl milován. A tak vždy zůstaneš sám a koláč medový za tebe sní Kapitán Korkorán.
Během zpěvu obrátí stůl na loď a zaujmou svá postavení n a lodi. Ihned po dozpívání následuje odplutí lodi do zákulisí (za plentu) doprovázené rytmickou deklamací spojenou s pohybovou kreací symbolizující plutí lodi.
ach ta plach- ta ráh- no cach- tá ce- lá bár- ka
zí- tra rá - no ráh- no stáh- nu ráh- no stáh- nu
to se má- me že tu má- me šku- ner má- me
ach ta plach- ta jak se cach- tá šku- ner bár- ka
Druhý obraz – Na lodi
Kulisa v pozadí se změní na palubu lodi s výhledem na moře. Kulisa představující loď je proměněna v kormidelnické kolo a vnesena sluhou na scénu. Zpoza scény vylétne ještě pádlo, které sluha na scéně urovná. Na scénu vchází plavčík, v ruce kýbl, kartáč (koště, motyčku...) a tváří se nechápavě. Sluha mu nejprve gestikulací vysvětluje, co má dělat, pak i názorně předvede.
PLAVČÍK: Když se na něj sluha obrátí s otázkou, zda již pochopil. Jo, perfektní, seš fakt jednička. (gesto rukou) Sluha mu rozezleně nářadí podává.
Ne, ne, jen si to pěkně nech.
Plavčík se začne se sluhou prát o to komu má zůstat smeták v rukou. Po chvíli šarvátky vchází na scénu kapitán s rytířem. Když sluha spatří kapitána začne rychle šůrovat. Plavčík překvapen změnou sluhova chování se raději také přidá. Během dalšího dialogu kapitána s rytířem se plavčík i sluha postupně uklidí do zákulisí.
KAPITÁN: Vytahuje dalekohled a prohlíží si moře – diváky (divačky).
Poslyš, rytíři, kolik ty vlastně znáš ženských?
RYTÍŘ: Mírně pohoršen se snaží kapitána napomenout. Ehm, Ehm!
KAPITÁN: Stále sleduje dalekohledem přítomné dámy. Sou to aspoň pořádný šťabajzny, ty šlechtičny? Co?
RYTÍŘ: Kapitáne, kroťte svá ústa!
Urozeným ženám náleží patřičná úcta!
KAPITÁN: Objeví opravdu famózní objekt, nejlépe ženu s velkým poprsím v první řadě.
Hele!!! Pojďte se podívat. Vybízí rytíře, který se dívá do nastaveného dalekohledu a zděsí se.
RYTÍŘ: Och, vy jste špinavec, jak prase na hnoji.
Té dámě se ihned omluvíte, neb vás ztrestám v souboji. Rytíř namíří na kapitána dalekohled jako by to byl kord.
KAPITÁN: Já že jsem prase! Dej sem ten dalekohled cucáku. Kapitán hmátne po dalekohledu, ale rytíř ucukne. Tak spolu pokračují v šarvátce, v níž nakonec zvítězí kapitán.
RYTÍŘ: Na závěr šarvátky. Nyní vám ukáži nejmodernější triky šermířské akademie.
KAPITÁN: Já ti zas předvedu starý dobrý fígle přístavní uličky, ty podvyživenej garnáte!
RYTÍŘ: Co si to troufáte!!!
Na scénu vbíhá sluha a zmateně gestikuluje na Kapitána.
KAPITÁN: Nahlas překládá sluhu. Pomalu prosim tě neni ti rozumět. Plavčík, zoděj, mapa.
Kapitán civí a nedochází mu smysl. Sluha tedy opakuje.
Plavčík zloděj mapa?
Plavčík zloděj mapa?
Kapitán konečně pochopil. Plavčík ukrad mapu ostrova s pokladem!!!
Kde je!!! Aby tak i s mapou skočil přes palubu!
Třese sluhou. Dělej musíme ho najít.
Kapitán se sluhou odbíhají hledat plavčíka a rytíř zůstává ležet na scéně. Ze zákulisí se vyplíží plavčík a budí rytíře.
PLAVČÍK: Rytíři, vstávejte. Musíme najít člun a uprchnout.
RYTÍŘ: Cože, zase vzpoura?
PLAVČÍKAPITÁN: To není žádná vzpoura. Já nejsem žádnej plavčík a kapitán Korkorán neni poctivej námořník, ale pirát i s tím svým přiblblým sluhou.
RYTÍŘ: To je ale vážné obvinění!
PLAVČÍK: Proboha rytíři, vzpamatujte se! Oni teď budou chvíli zmatkovat. Ukrad sem jim tu mapu. (Ukazuje mapu rytíři, kterému se při pohledu na ni zablesknou oči.) My toho využijeme, najdeme nějaký zbraně a člun a tiše zmizíme.
RYTÍŘ: Ach vy máte mapu. (Chňapne po mapě a napadne plavčíka.) Slíbil jsem kapitánu Korkoránovi, že mu budu k službám na cestě za pokladem. Mimo to mi z toho pokladu náleží polovina, Hlupáku. Pomóc!!! Vzbouřenec!!!
Přibíhá kapitán se sluhou a VŠICHNI: tři honí plavčíka. Když jej po bláznivé potyčce na palubě lodi chytnou chystají se jej hodit přes palubu.
KAPITÁN: Hodíme ho přes palubu!!!
PLAVČÍK: Když už jej drží nad hlavou. Země na obzoru!!!
VŠICHNI: se postaví do pozoru (takže plavčík žuchne na zem) a začnou zpívat.
VŠICHNI:: Nad obzorem trojice sluncí září.
Volají hejna dál nad vodou.
Do smrti už se mi nepodaří,
dojít tam kam cesty nevedou.
Všichni se přesunou ke kormidlu ze kterého zase složí loď a obeplují scénu.
ach ta plach- ta ráh- no cach- tá ce- lá bár- ka
zí- tra rá - no ráh- no stáh- nu ráh- no stáh- nu
to se má- me že tu má- me šku- ner má- me
ach ta plach- ta jak se cach- tá šku- ner bár- ka
Mezi tím jeden přemění malovanou kulisu v pozadí.
Třetí obraz – Na ostrově
Loď zakotví a všichni jdou přes scénu v pořadí: kapitán, rytíř, sluha a svázaný plavčík. Kapitán vpředu hledá cestu podle mapy. Plavčí je upoután na dlouhém provaze a první objeví sluj, ale má zacpaná ústa, proto se zbytek výpravy podle mapy bloumá op scéně a plavčík čeká u suje.
KAPITÁN: Tak tady to je!
RYTÍŘ: Och točí se mi hlava, fuj!!!
Vždyť to je příšerně hluboká sluj.
KAPITÁN: To jo, ale kdo tam vleze.
Rytíři, je čas abys předved svoji odvahu.
RYTÍŘ: Promiňte kapitáne, ale to nemohu.
Nesluší se na člověka mojí úrovně,
aby byl spouštěn jak kbelík do studně.
KAPITÁN: Vybere tedy plavčíka. Dobrá, půjdeš teda ty. Ale to ti povídám, jestli nepošleš nahoru poklad, nechme tě tam shnít. A teď syp do díry.
Po chvíli se lano zacuká a vytáhnou nahoru truhlici s pokladem.
KAPITÁN: Volá do díry. Je to všechno?!
PLAVČÍK: Z díry. Jó! Vytáhněte mně nahoru!!!
Všichni tři vytahují plavčíka nahoru, ale v jedu chvíli na sebe kapitán se sluhou mrknou, pustí lano a běží k truhlici. Rytíř sám plavčíka neudrží. Běží tedy za kapitánem a sluhou.
RYTÍŘ: Och bídáci, ten poklad ještě není váš.
Nehnu se odtud, než mi mou půli odevzdáš!!!
KAPITÁN: Nechce se nám dělit o poklad. Kdo zůstane na živu odnese si jej vcelku.
Souboj mezi rytířem a kapitánem se sluhou. Rytíř sluhu i Kapitána zabije a pak se zmocní pokladu a postaví se čelem k divákům, aby pronesl závěrečnou řeč.
RYTÍŘ: Kde zloba a nenávist ďábelské úklady spřádá,
rytířská síla a čest navěky porážku poznat jim dává.
Šalba a klam hrůza a neštěstí
zdolány navždy jsou šlechetnou chrabrostí...
PLAVČÍK: Vydrápe se ze sluje a zezadu praští rytíře.
Kuš už!!!
Plavčík zvedne truhlici a pronese rozloučení s diváky.
Tak to je konec. Vážení diváci, viděli jste hru Ostrov pokladů v podání skupiny historického šermu Bratři z růže.
Ostatní po této řeči vstanou a společně se ukloní.
Konec