Podzimní pohádka
Podzimní pohádka
Kdysi dávno rostly na zemi stromy, které byly věčně zelené a ani v zimě neshazovaly své listí. V těch dobách žil zlatník a šperkýř Goran. Goran vyráběl prsteny, náušnice, náramky, brože a spony z těch nejvzácnějších matérií. Byl v podstatě boháč, jeho poklad tvořily valouny zlata, pruty stříbra, měď, cín, smaragdy, ametysty, rubíny, opály, acháty, topasy, safíry, korály a perly. Goran však nebyl hamižný, odebíral po částech ze svého pokladu, vyráběl nádherné šperky, a živil tak sebe i svou rodinu, ženu Tarot a dceru, krásnou Pamínu. Protože však také věděl jakou závist by u lidí ve městě vyvolal, kdyby jim svůj majetek vystavoval na odiv, žil Goran se svou rodinou skryt v hlubokém lese a svůj poklad zakopal pod košatý javor nedaleko svého obydlí.
Asi den cesty od Goranova domu leželo přístavní město a v něm žil obchodník Lutrek. Vybavoval lodi tím nejvzácnějším zbožím své země a daleko za mořem je výhodně prodával. Lutrek skupoval veškeré Goranovo zboží, a proto věděl, že zlatník musí mít poklad, ze kterého své šperky vyrábí. Na rozdíl od Gorana Lutrek byl hamižný a neustále se v mysli zaobíral myšlenkou, jak Goranův poklad získat, ukrást. Věděl, že by stačilo prohledat Goranův dům, ale jak to udělat. Nebyl-li Goran doma, byl se zbožím u Lutreka a žena s dcerou stejně zůstávaly v domě.
Jednoho dne povídá Lutrek Goranovi:
"Gorane, chystám se příští měsíc vypravit speciální lod', budu potřebovat třikrát více zboží, než obvykle."
"Já ale chodím vždy zcela obtěžkán zbožím," ošíval se Goran "taková dodávka by mi zabrala tři dny. "
Na to lstivý Lutrek čekal: "Řekni své ženě Tarot a své dceři Pamíně. Vezme-li každá z nich náklad zboží, uděláme spolu výhodný obchod."
Slovo dalo slovo, a tak následující měsíc v den pravidelné dodávky obtěžkal Goran sebe, svou ženu Tarot a dceru, krásnou Pamínu, nákladem zboží a vyrazili do města. Ve stejné době zamkl Lutrek svůj krám a skrytou cestou spěchal do lesů prohledat Goranův dům. Když dorazili Goran s rodinou do
města setkali se s Lutrekovou matkou, která jak je spatřila, začala naříkat:
"Ó Gorane, veliké neštěstí postihlo mého syna. S těžkou chorobou musel slehnout na lůžko. Vraťte se zpátky-domů a modlete se za jeho zdraví."
Než se stihli vrátit, Lutrek proslídil celý jejich dům, ale poklad ukrytý pod stromem nenašel. Vrátil se domů do svého krámu a hned začal vymýšlet další lest.
"Milý Gorane, jak mne jen mrzí, že náš obchod překazila má nemoc," stýskal si Lutrek Goranovi při jeho další návštěvě. "Ještě víc mne však trápí věc jiná. Těžce nemocen viděl jsem z okna tebe, tvou ženu Tarot i tvou dceru, krásnou Pamínu, a právě její krása mi učarovala, takže jsem ochořel nemocí ještě horší, Trápím se láskou k tvé dceři Pamíně."
Lutrekovi nedalo mnoho práce důvěřivého Gorana přesvědčit, a tak se zakrátko slavila svatba obchodníka Lutreka a krásné Pamíny. Lutrek vystrojil ve městě velkolepou hostinu, na níž samozřejmě nemohli chybět Goran se svou ženou Tarot. O svatební noci se táže ženich své nevěsty:
"Má drahá, vždy jsem tušil, že tvůj otec musí vlastnit veliký poklad. Jako obchodník jsem se zdráhal zeptat, ale ted' patřím do rodiny. Pověz mi má milovaná, kde jej ukrývá."
A Pamína čistá a důvěřivá jako její otec vyzradila svému muži skrýš. Ještě tu noc vykopal Lutrek poklad. Pak sbalil svůj lup i krásnou manželku, prchnul přes moře a nikdy již se nevrátil.
Goran nejprve myslel, že mladí odjeli na svatební cestu, ale když se vrátil domů a viděl tu spoušť, propadl zoufalství.
"Já ubohý blázen jsem oklamán okraden a zrazen. Zbývá mi bída a žal."
Goranův nářek poslouchal starý košatý javor, pod nímž byl poklad zakopán, a ten strom se nad Goranem slitoval. Jeho listí se v tu chvíli proměnilo ve zlato, stříbro, měď a drahé kameny a sneslo se Goranovi k nohám. Goran získal zpět svůj poklad, ale jeho srdce zůstalo poznamenané zármutkem a zradou.
Od té doby všechny stromy každý rok proměňují své listí ve zlato stříbro měď a drahé kameny, aby nám lidem připomněli příběh hamižného obchodníka Lutreka a důvěřivého šperkýře Gorana. Stromy nás obdarovávají svými poklady, aby utěšili naše bolavá srdce.
Komentáře
Přehled komentářů
Moc krásný a smutný příběh.Zasluhoval by divadelní ztvárnění. :-)
zahrajme si
(V.S., 9. 5. 2007 23:18)